Vyklestilka

Kraj: Jihočeský 

Okres: Český Krumlov

GPS souřadnice: 48.6118256N, 14.2738686E

Horu Vyklestilka naleznete zde: https://mapy.cz/s/kevutobucu

Dnes vám štěknu o tom, jak jsem zdolal vrchol Vyklestilka. Tedy, abych vám pravdu štěkl, já se až na vrchol nedostal. Ba ani člobrdice. Ale přeci jen, člobrdice byla vrcholu mnohem blíže, než jsem byl já.

Tlapkal jsem hlubokým lesem zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků. Z oblohy na mne dohlíželi kamarádi Mračouni a já si tlapkal pod vysokými stromy po měkoučké lesní cestě. Tlapkal jsem krásnou přírodou, kochal jsem se výhledem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Kde vysoké stromy nerostly, rostla spousta mladých rozčepýřených pidi stromků. Pidi stromky doplňovaly keře a květiny. Byl jsem v lese hlubokém a krásném.

Tlapky mne nesly do kopečka, očadla se kochala výhledem a ušadla byla zaposlouchaná do zpěvu kamarádů ptáčků. Chvost se mi vrtěl radostí a já si užíval chvíli tady a teď. Tlapky mne nesly stále kupředu, když mne donesly na rozcestí Vyklestilka. Rozcestí označené na suchém kmenu stromu bez koruny. Kmenu, který jako by do okolní přírody nepatřil.

Na rozcestí jsem zabočil doleva. Lesní cesta, po které jsem dosud tlapkal, změnila se v pěšinku. V pěšinku úzkou, místy sotva znatelnou. I les kolem mne se změnil. Vysoké stromy měly najednou větší rozestupy, mladé stromky nahradila skála. Skála vysoká a dlouhá.

Tlapkal jsem pěšinkou stále kupředu. Nejednou jsem se přistihl, že svištím slalom mezi stromy. Nejednou jsem se přistihl, že stojím před skálou a valím očadla. A že bylo na co očadla valit. Skála byla místy hladká, místy samé zákoutí. Zákoutí, která jsem musel prozkoumat. Alespoň z dálky. Z blízka to totiž nešlo. Před skálou vysokou a dlouhou, byly balvany. Balvany místy velké, jinde menší. Balvany, které co chvíli vytvářely propast, kam bych se mohl propadnout. A to já bych děsně nerad.

Vždy, když jsem měl kus skály v merku, vypravil jsem se po pěšince dál. Cestou jsem si prohlížel propasti i balvany a cesta mi šla krásně od tlapek. Než jsem se nadál, byl jsem na konci pěšinky, přímo přede mnou byla spousta balvanů. Jen na první balvan jsem vyskočil a dál už jsem se neodvážil. Přímo přede mnou byla jen úzká puklina. Puklina, pod kterou byla hluboká propast. Jenže přede mnou, v dálce ne moc daleké, byl na skále žebřík. Žebřík, který vedl na skálu. A já musel vědět, co se na skále ukrývá.

Celý nesvůj pustil jsem na průzkum člobrdici. S chvostem mezi tlapkami jsem koukal, jak člobrdice skáče přes balvany. Než jsem se nadál, byla u žebříku. Jen dva rychlé kroky ušla a následně se vytáhla. Jen co se na skále postavila, říkala, že dál už také nejde. Že je na místě, odkud je nádherný výhled, ale vypravit se výš, nemusela by se vrátit na zem. Prý už takhle bude mít co dělat, aby se vrátila ke mne.

To vám štěknu, kamarádi, kebulí se mi prohnala spousta myšlenek. Myšlenek na to, co všechno by se mohlo stát, kdyby člobrdice šlápla vedle. Vždyť jsem s ní byl sám v hlubokém lese. Lese, kde by se jeden pomoci nedoštěkal. A kdybych se vydal hledat člobrdu, kdo ví, jak by to dopadlo. Byl jsem moc nervózní a moc jsem doufal, že se mi člobrdice vrátí. Že nikam nezahučí a že nikam nezasviští.

Když se člobrdice dokochala výhledem a vydala se ke mne, byl jsem nervóznější než nervózní. Pozoroval jsem člobrdici jak skáče z balvanu na balvan, jak se rozhlíží kudy tudy zpátky. Naštěstí jen pár skoků člobrdice udělala a byla zpátky u mne. V tu chvíli se nám oběma ták ulevilo. Oba dva jsme konstatovali, že vrchol máme v kapse, ale že místo je to nebezpečnější než nebezpečné. Takže pokud se sem někdy příště vydáme, tak jedině tehdy, když nás bude doprovázet ještě další člobrda. Ale s člobrdicí sám, to až na vrchol stoupat nebudu. A ani člobrdici to nedovolím. Jednou jí zdolání tohoto vrcholu muselo stačit.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.