Vyhlídkové místo


Kraj: Jihočeský 


Okres: Český Krumlov


GPS souřadnice: 48.6520058N, 14.2084528E


Vyhlídku u Plískova najdete zde: https://mapy.cz/s/cedubasako

 

Dnes vás zavedu na vyhlídkové místo nedaleko chatové osady Plískov. Vyhlídka je jen co by pro kostičku doběhl od Lipenské přehrady, na kterou jsem se ták rád koukal na mé první letošní služební cestě.

Jen co jsem se probudil, byl jsem k nezastavení. Venku opět pršelo a já byl nervózní z toho, že by nemuselo přestat. A to by byla škoda. Vždyť při plánování cesty na Šumavu jsem s deštěm vůbec nepočítal. Vytipoval jsem si tolik míst, která musím očíhnout a věřil jsem, že při zkoumání těchto míst objevím spoustu dalších zajímavých místeček, o kterých bych vám štěkl. Jenže když Mračoun honí Mračouna, to připadá v úvahu jenom výlet do peřin. Jenže mne se chrapouňovat nechtělo, já jsem chtěl svištět přírodou. Chtěl jsem zdolávat kopce a užívat si vyhlídky.

Jen co se černí Mračouni vytratili z oblohy a vystřídali je Mračouni bílí, věděl jsem, že už nezaprší. Přemluvil jsem člobrdici alespoň k malému výletu a v mžiku jsem již svištěl přes louku k blízkému lesu.

Přesvištěl jsem louku, obsvištěl jsem balíky sena a než jsem se nadál, svištěl jsem super bájo měkoučkou, každých pár skoků loužičkou vyzdobenou, lesní cestou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Vůně lesa byla ták omamná, že se jí famfrňák nemohl nabažit. Ušadla poslouchala parádní zpěv kamarádů ptáčků, který se linul z větví vysokých stromů.

Svištěl jsem lesem a užíval si chvíli tady a teď. Chvilku jsem svištěl měkoučkou lesní cestou, chvilku jsem svištěl slalom mezi stromy. To se ví, do hlubokého lesa jsem se nehnal. Svištěl jsem slalom mezi stromy jen těsně u cesty. Vždyť nyní, když jsou lesy plné mladých kámošů, jinam nesmím. A na místě, kde lesy neznám, už tuplem ne. Vždyť tady bych mohl narazit třeba i na kámoše jelena. A to by byly fofry.

Cesta mi ubíhala krásně od tlapek. Toulal jsem se lesem, z rychlého svištění přešel do pomalého kroku, kdy jsem tlapkal tempem, tlapka tlapku mine. Prohlížel jsem si okolní les, prohlížel jsem si borůvčí. Merčil jsem kameny a balvany porostlé mechem, míjel jsem kouzelné dřevěné domečky, ve kterých nebyla vodička a které jsem nikde jinde, než tady, na Lipně, neviděl. Jak jsem později zjistil, kouzelné dřevěné domečky nebyly ničím jiným, než bary mých lesních kámošů. Bary, které se na léto zavírají, aby se na zimu otevřely a naplnily spoustou dobrot, které mají mí lesní kámoši tak moc rádi.

Než jsme se nadál, opustil jsem les a tlapkal jsem podmáčenou loukou. Co krok, to mi louka mlaskla pod tlapkami. Ze země vystříkla vodička a pošimrala mi bříško. Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem s radostí mne vlastní svištěl po louce. Po louce, která mi ještě v lese přišla velká, ale nyní, když jsem po ní svištěl, byla tak akorát, abych si mohl protáhnout celé mé já.

Svištěl jsem napříč loukou s větrem o závod. Svištěl jsem ták rychle, že jsem byl během chvíle celý mokrý. Čím mokřejší jsem byl, tím jsem svištěl rychleji. Čím rychleji jsem svištěl, tím častěji jsem se musel vracet k člobrdici. Čím častěji jsem se vracel k člobrdici, tím radostněji jsem si vrtěl chvostem. Netrvalo dlouho a dosvištěl k prvním člobrdím chaloupkám. Stály nad loukou, za nimi hluboký les. Stály na kopečku a byl přes ně krásný výhled do dálky daleké. Dosvištěl jsem k Plískovu.

Jen co mne tlapky zanesly na Plískov, svištění se změnilo v tlapkání. Celé mé radostné a hravé já, jako by dostalo rozum a s kebulí vztyčenou a vypnutou hrudí, tlapkal jsem osadou po boku člobrdice. Prohlížel jsem si chaloupky, prohlížel jsem si zahrádky. Domků v osadě nebylo mnoho a než jsem se nadál, osada skončila.

Za posledním chatkou jsem údivem zastavil. Nevěřil jsem vlastním očadlům. Přímo přede mnou, v dáli ne moc daleké, merčil jsem hluboký les. Po mé pravé tlapce, v dáli hodně daleké, merčil jsem spoustu větrných elektráren. To, co jsem však merčil před větrnými elektrárnami, to mi dalo radost do kožíšku.

V dáli ne moc daleké, ale ani ne moc blízké, pod vysokými horami, před hlubokými lesy, zmerčil jsem tolik vodičky, jako už dlouho ne. Merčil jsem Lipenskou přehradu, jako již mnohokrát, ale ještě jsem nezmerčil, jak se k ní dostat. To vám štěknu, kamarádi, u Kobylnice, u místa, kde jsem přechodně bydlel, bylo tolik vyhlídek na Lipno a šumavské kopečky, ale nikde nebylo vidět, jak se k vodičce dostat. Ale věděl jsem, že jednou na to přijdu. A až na to přijdu, hupsnu do Lipna a budu plavat a plavat. Budu plavat ták dlouho, až se člobrdice bude bát, aby mi nenarostly ploutve. Ale než se tak stane, budu si velké množství vodičky prohlížet z vyhlídek. Z vyhlídek, na které dosvištím krásnou přírodou, která neví, co je to rovinka. Přírodou, která je samý kopeček, ale kde se prudké stoupání nenajde.

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.