Vyhlídkové místo u kaple Panny Marie Bolestné

 

Dnes vás zavedu ke kapli Panny Marie Bolestné, kterou jsem objevil při mých toulkách Šumavou. Tedy objevil, málem jsem ji minul. Ale nakonec jsem jí našel.

Jen co jsem se ráno probudil, věděl jsem, že musím někam vyrazit. Ne, že by se mi doma nelíbilo, ale byl jsem někde, kde jsem nikdy předtím nebyl. Na přechodnou dobu se mým domovem stal Penzion Kobylnice, který stojí v nádherné přírodě. V přírodě, kterou neznám. A jako pro kočku mi už druhý den pršelo.

Nervózně jsem přetlapkával po chatce a nevěděl, co by. Celé mé já bylo k nezastavení, ale do deště se mi moc nechtělo. K mému štěstí pršet přestalo a já mohl svištět místní krásnou přírodou za novým dobrodružstvím.

Vysvištěl jsem z penzionu, prosvištěl jsem přes louku a v mžiku jsem byl v lese. Svištěl jsem voňavým hlubokým lesem, kde jsem co chvíli objevil super bájo louži. To se ví, pořádná lázeň nepřicházela v úvahu, ale obsvištění louže také ne. S velkou radostí jsem prosvištěl každou louží, co jsem potkal. Ve chvíli, kdy jsem byl maskovaný voňavým bahýnkem, mohl jsem se věnovat průzkumu mého nového pole působnosti.

Tlapkal jsem hlubokým lesem měkoučkou lesní cestou. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci, les krásně voněl a na obloze se honili kamarádi Mračouni. Honili se ták rychle, že jsem věděl, že nezaprší. I když …

Tlapky mne nesly lesní cestou z mírného kopečka. Co chvilku se cesta schovala mezi valy, co chvilku byla ve výšce okolního lesa. Prohlížel jsem si borůvčí, prohlížel jsem si vzrostlé stromy a poštěkával si, jak je tu krásně. Žádná dlouhá rovinka, jakou znám z domova. Tady se cesta klikatí, jak jí stromy dovolí. A když se cesta klikatí z kopečka, to se to tlapká.

Minul jsem záhadnou ceduli se znakem kola, minul jsem záhadnou ceduli s jednosměrkou. Co ty v lese dělaly, to mi bylo záhadou. Kdo vymyslel dát do lesa jednosměrku, to byl kebule. To jsem nikde jinde neviděl. Jo na silnici, tam je vídám často, ale uprostřed lesa?

S kebulí plnou myšlenek a očadly na stopkách, tlapkal jsem lesní cestou. Co chvilku jsem navětřil lesního kámoše, co chvilku přišlápnul tuláka Amora, který se ke mne cestou připojil, ani nevím proč. Snažil jsem se ho přesvědčit, že tohle bude cesta dlouhá a nevím, kam mne zavede, ale Amorovi se domů nechtělo. Trval na tom, že potlapká se mnou.

Tlapkal jsem z mírného kopečka s Amorem a člobrdicí po boku. Zatáčka střídala zatáčku, strom střídal strom, když v tom, najednou, zničehonic, les skončil a já zmerčil louku. Louku širokou a dlouhou, na kterou navazovalo samo nebe.

Jen co jsem louku zmerčil, kopnul jsem do vrtule a svištěl kupředu, s větrem v kožíšku a Amorem daleko za chvostem. Prosvištěl jsem zatáčku, vysvištěl jsem z lesa a v mžiku jsem svištěl mokrou travičkou. To vám štěku kamarádi, to byla legranda. Vodička mi cákala na bříško, vodička mi cákala na záda a já se řítil loukou kupředu, přímo k obloze.

Vysvištěl jsem několik rychlých kroků, vyšvihl jsem několik dlouhých skoků, když znenadání louka skončila. Přímo přede mnou byl prudký svah, na kterém jsem zmerčil hromadu sněhu. Za hromadou sněhu jsem zmerčil kostel a tolik vodičky, že nemít mokrý kožíšek a nevidět snížek, neodolal bych, a s větrem o závod bych svištěl až k vodičce.

 

Stál jsem na místě a nevěděl co dřív. Nevěděl jsem, zda se mám kochat vyhlídkou parádnější než parádní. Nevěděl jsem, zda se mám rozeběhnout k vodičce. Nevěděl jsem, zda se mám vydat na poslední zbytky sněhu tohoto jara.

 

Stál jsem na místě a přemýšlel, co dál, když kolem mne prosvištěl Amor. Vyhlídka ho nechala úplně v klidu. Jen co zmerčil poslední snížek, byl na něm. Jeho malé rychlé tlapky donesly celé jeho já na hromadu sněhu a začaly na něm blbnout. Tak se rozblbnuly, že jsem v blbnutí nemohl nechat jen Amora a jeho tlapky.

V mžiku jsem byl na sněhu a blbnul s novým kámošem, jak se jen dá. Co chvilku jsem svištěl přes sníh, aby na jeho konci otočkou zastavil. Co chvilku jsem svištěl k člobrdici a hodil na ní poslední zbytky snížku, aby si jej užila i ona. Co chvilku jsem se nechal unést vyhlídkou na vodičku a kostelík.

Už ani nevím, kolikrát jsem přes snížek přesvištěl. Už ani nevím, kolikrát jsem se pokochal vyhlídkou, když člobrdice o krůček ustoupila a já za ní zmerčil kapli. Kapli větší než malou, ale zároveň menší než velkou. Na kapličku, jakou běžně potkávám, byla tato kaple velká. Na kaple, které jsem již navštívil, byla tato kaple malá. Ale byla tu. Stála jen mrňousek za lesem a užívala si parádní vyhlídku. Stála v závětří a ve stínu hlubokého lesa. Stála na místě, kde jí nepozorný průzkumník snadno mine. Stejně jako já.

Jen co jsem kapli zmerčil, snížek nesnížek, Amor neAmor, musel jsem jí prozkoumat. Rozsvištěl jsem se rychleji než rychle. Svištěl jsem ták rychle, až mi louka byla malá. Po několika rychlých dlouhých skocích jsem byl u kaple. Stál jsem před zamčenou kaplí Panny Marie Bolestné.

Když jsem si nemohl prohlédnout kapli zevnitř, pozorně jsem jí obtlapkal. Jen mrňousek od kaple jsem objevil naučnou tabuli. Naučnou tabuli větší než velkou, se spoustou písmenek a dokonce i s divnou řečí. Mezi kaplí a tabulí, objevil jsem houpačku. Houpačku, na které kdokoli se pohoupá, bude mít parádní výhled na nedaleké Lipno, Šumavské kopečky a dokonce i na kostel ve Frymburku.

Více než kaple mne na místě zaujala vyhlídka. Ta vám byla kamarádi. Ale i kaple je pěkná a je u ní takový klid, jako málokde. Až se jednou na Lipno vypravíte, nezapomeňte se tu zastavit. Vyhlídek v okolí je požehnaně, ale tahle je jednou z nejhezčích, kterou v okolí můžete navštívit. A když budete hledat ubytování na Lipně, a budete chtít bydlet v přírodě krásnější než krásné, doporučím vám Penzion Kobylnice. Je to sem i k vodičce jen co by pro kostičku doběhl. Navíc se o penzion stará milá člobrdice s člobrdou, která přivítá každého chlupáče s celou smečkou. A to včetně svišťů, pro které tu staví nové prolézačky. 

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.