Vítkův kámen

Kraj: Jihočeský 

Okres: Český Krumlov

GPS souřadnice: 48.6450178N, 14.1031836E

Zříceninu hradu Vítkův kámen naleznete zde: https://mapy.cz/s/bebololeve

To že jsem měl v posledních dnech napilno, moc dobře víte. Toulal jsem se Šumavou, toulal jsem se na Lipně a naposledy jsem se toulal Českou Kanadou. V pondělí jsem se vrátil dom a zapracoval na představení dalšího dílu mé venkovní hry pro celou rodinu i partu přátel Tuláčkova stezka hlavolamů.  Dnes jsem se konečně dostal k naštěkání příběhů z mých posledních toulek. A protože mé toulky v okolí Lipna začaly na zřícenině hradu Vítkův kámen, zavedu vás dnes právě sem.

Jen co jsem vyskočil z Volváka byl jsem k nezastavení. Tlapky se dotkly země na místě mne ták dobře známém. Byl jsem na parkovišti před kostelem sv. Tomáše ve Svatém Tomáši a hned jsem věděl kudy kam.

Pod dozorem kamaráda Puňti, který s několika bílými mráčky zdobil oblohu, vydal jsem se doprava, do mírného kopečka po zpevněné cestě. Než jsme se nadál, zpevněná cesta skončila a začala cesta kamenitá. A byť kamenitá cesta není pro mé tlapky to pravé, na téhle cestě se mi líbilo.

Jen co se mé tlapky dotkly kamenité cesty, po mé levé tlapce zmerčil jsem louku. A za loukou, to byla paráda. Merčil jsem do dálky daleké. Merčil jsem Šumavu, merčil jsem Alpy. Na místě jsem se nezdržel dlouho. Věděl jsem že jen pár krůčků mi stačí k tomu, abych dosvištěl na místo, odkud má jeden svět jako na tlapce.

Kopul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle do mírného kopečka. Svištěl jsem po kamenité cestě a než jsem se nadál, svištěl jsem lesem. Lesem, kde mi do kroku pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně. Svištěl jsem lesem, zdravil jsem se se člobrdy, když v tom, najednou, zničehonic, les kterým jsem svištěl skončil a přímo přede mnou, v celé své kráse, objevil se hrad. Hrad mne ták dobře známý. Dosvištěl jsem k Vítkovu kameni, k hradu, který mám zvenku v merku již od jara. Dosvištěl jsem k hradu, který ukrývá spoustu zákoutí.

Netrvalo dlouho a dotlapkal jsem k Vítkovi. Rytíři, který stráží vchod do hradu. Hodil jsem s ním krátký štěk, zapózoval jsem nejen člobrdici a vydal jsem se dál. Protlapkal jsem kolem skály, vysvištěl jsem po schodech a než jsem se nadál, už jsem se zdravil s panem purkrabím, který mne na hradě vítal. Pověděl mi že jdu právě včas, abych si ještě užil parádní výhled do dálky daleké.

Jen co jsem zaslechl slovo výhled, pozorně jsem se rozhlédl po hradě. Přímo přede mnou, jen pár krůčků od šenku, zmerčil jsem schody. Krásné dřevěné schody, které vedly kamsi vysoko.

To se ví, neodolal jsem. Jen co jsem schody zmerčil, zamával jsem panu purkrabímu chvostem na rozloučenou a vydal jsem se po schodech vzhůru zvědav, kam mne schody zavedou. Kolik schodů jsem zdolal, to vám neštěknu. Ale k Puňťovi jsem se nedostal. Ten byl stále vysoko nad mou kebulí. Schody mne zavedly na vyhlídkové místo, kde jen jsem očadlem hodil, zmerčil jsem výhled parádnější než parádní. Merčil jsem vodičku, merčil jsem kopce a kopečky. Merčil jsem stavení, vísky i městečka.

Schody mne donesly na místo, kde má jeden svět u tlapek. Vidět je do dálky daleké. A že je na co se dívat. Nádherná příroda kolem hradu, vodička i hluboké lesy. To je podívaná, jedna radost.

Když jsem měl výhled v merku, vracel jsem se po schodech. Ne však po těch, po kterých jsem vystoupal. Tlapkal jsem po schodech, které vedly kolem okének. I při sestupu jsem si tak mohl užít bezva výhled.

Než jsem se nadál, byl jsem opět u pana purkrabího. Stál u vstupu a čekal na mne. Ptal se mne jak se mi na hradě líbí, ptal se mne jaký byl výhled. U povídání mi drbal kožíšek a co chvíli mi dal mňamku. To vám štěknu, kamarádi, tolik pozornosti jsem už dlouho nikde nezažil.

Asi vám nemusím štěkat, že jsem si výlet na Vítkův kámen moc moc užil. Když jsem doštěkal s panem purkrabím, prozkoumal jsem ještě okolí hradu. Prosvištěl jsem zákoutími, prohlédl jsem si hrad zvenku. Jako jeden z mála. A to na věži bylo člobrdů, že bych je nespočítal.

Až se vydáte v mých stopách kamarádi, pozdravujte ode mne pana purkrabího. A nezapomeňte se projít i kolem hradu, opravdu to stojí z to.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.