Studánka

 

Dnes vás zavedu ke studánce, která nemá jméno. Objevil jsem jí nedaleko Plešného jezera při mých toulkách Šumavou.

Tlapkal jsem hlubokým lesem po zpevněné cestě z mírného kopečka. Po levé tlapce jsem měl hustý les, po pravé tlapce jsem měl hustý les a po dlouhé době jsem si poštěkával, jak je zvláštní tlapkat zpevněnou cestou. Vždyť na mých šumavských toulkách jsem častěji než často tlapkal náročným terénem. Jen málokdy se mi stalo, abych tlapkal krásnou lesní cestou. A tady, uprostřed nádherné přírody, jen mrňousek pod nejvyšší šumavskou horou, objevím asfaltku.

Tlapky mne nesly lesem, který od cesty dělil potůček průzračné vodičky. Co chvilku do potůčku z okolních kopců přitékaly další malé potůčky vodičky. Netrvalo dlouho a z malého potůčku se stal potok. Potok, který příjemně zurčel.

Tlapka střídala tlapku, strom střídal strom. Ptáčci mi krásně pěli do kroku, Puňťa se co chvíli objevil na obloze a příjemný větřík mne co chvíli počechral kožíšek. Tlapkalo se mi, jedna radost. Nikam jsem nespěchal. Užíval jsem si chvíli tady a teď a byl jsem moc rád, že se mohu toulat po boku člobrdice a objevovat místa mne dosud neznámá.

Protlapkal jsem zatáčkou, minul jsem pár pařezů. Prohlédl jsem si obrovské mraveniště, které pilní mravenečkové staví vedle cesty. Najednou jsem zaslechl slabé zurčení vodičky. Nebylo to zurčení vodičky z potůčku, který mne doprovázel. Zaslechl jsem zurčení padající vodičky, takové zurčení, jakým potůček nezurčí.

Kopnul jsem do vrtule a svištěl s větrem o závod kupředu, přímo za zvukem. Svištěl jsem ták rychle, až mi ušadla plápolala na kebuli. Svištěl jsem ták rychle, že než jsem se nadál, musel jsem zprudka brzdit. V rychlosti vyšší než vysoké, po mé levé tlapce, při mém nejrychlejším svištění, zmerčila očadla místečko, kam jsem se tak hnal. Zmerčila tok vodičky, která teče korýtkem, ze kterého vodička padá a vlévá se do potůčku.

Stál jsem před korýtkem, ze kterého tekla vodička proudem. Prohlížel jsem si korýtko, hledal jsem místo, odkud se v něm vodička bere. Když jsem přítok nezmerčil, doštěklo mi to. Objevil jsem další studánku, kterou nikde jinde neobjevím. Objevil jsem mne tak netypickou studánku, která je typická snad pouze pro Šumavu. Vždyť šumavské studánky jsou každá jiná. Málokdy se stane, že by se studánka schovávala pod stříškou. A když ž zastřešená je, stojí na vysokém kmínku.

Jen co mi doštěklo, že jsem u studánky, ochutnal jsem vodičku. Byla ták osvěžující, že jsem neodolal, a v potůčku si smočil tlapky. I člobrdice vodičku ze studánky ochutnala, ale konstatovala, že tohle není chutná vodička.

I přesto, že vodička z této studánky člobrdici nechutnala, výlet si po mém boku užila. Jakpak by také ne. Vždyť já měl z objevu studánky takovou radost. A když mám radost já, má i člobrdice radost. A když ještě objevím krásné místo, má i člobrdice radost dvojnásobnou. Stejně jako tady.

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.