Studánka Ríša

 

Dnes vás zavedu ke studánce Ríša, kterou jsem objevil v prudkém kopci šumavských hor.

Tlapkal jsem úzkou pěšinkou po obrovských balvanech z prudkého kopce. Po levé tlapce jsem měl hustý les plný rozčepýřených stromků, po pravé tlapce rozčepýřený stromek střídal rozčepýřený stromek. Do kroku mi krásně pěli ptáčci a z oblohy mne pozoroval kamarád Puňťa, který mne co chvíli zahřál svými paprsky.

Tlapkalo se mi, jedna radost. Tlapka střídala tlapku, ušadla si užívala nádherný zpěv kamarádů ptáčků, famfrňák si užíval vůni lesa a  očadla sledovala cestu, abych nešlápnul vedle. To víte, kamarádi, cesta, kterou jsem tlapkal, nebyla bezpečná. Sráz to byl pořádný. Ale i pořádný sráz v krásné přírodě může být pěknou prochajdou. Jen se musí tlapkat správným směrem.

Tlapka míjela tlapku, chvost se vrtěl radostí a já si užíval chvíli tady a teď. Pěšinka se kroutila mezi mladými stromky a já byl ve svém živlu. Tlapkal jsem z kopečka, protlapkával zatáčky, když se najednou les po mé pravé tlapce rozestoupil a já přes vysoký pařez koukal do dálky daleké. Merčil jsem protilehlé kopce, merčil jsem lesy hluboké i mladé. Merčil jsem sráz, který byl jen mrňousek ode mne a nevedla z něj žádná cestička.

Stál jsem jako přikovaný a koukal do dálky daleké. Nezapomenutelný výhled mne tak učaroval, že kdyby mne člobrdice nepobídla k dalšímu postupu, asi bych stál na místě dodnes.

Jen co se daly tlapky do pohybu, v mžiku celé mé já donesly do lesa. Do lesa plného rozčepýřených stromků, kde na cestě ležely ještě zbytečky sněhu a sráz byl prudší než prudký. Balvan střídal balvan, co chvíli byla mezi balvany mezera zasypaná sněhem. To se ví, na snížek jsem raději netlapkal, kdo ví, co se pod ním ukrývá. I tak jsem si ho však užil. Kde ho bylo jen o trošku víc, ochutnával jsem, co to šlo.

Tlapkal jsem mladým lesem, protlapkával zatáčky, když v tom, najednou, místo zpěvu ptáčků zaslechly má ušadla zvuk mne tak moc dobře známý. Zaposlouchal jsem se a slyšel slabé zurčení vodičky. Zurčení bylo tak slabé, že jsem si nebyl jist, kde se vodička schovává. Čím jsem si však jistý byl, že pramínek objevím.

Vyrazil jsem kupředu. Tlapka střídala tlapku. Chvilku jsem tlapkal po pěšince, chvilku skákal po balvanech. Několikrát se pěšinka stočila doleva, několikrát se pěšinka stočila doprava, když se zničehonic po mé levé tlapce objevil pramínek. Pramínek vytékající ze zvláštního pařezu.

Dosvištěl jsem k pramínku a nestačil jsem valit očadla. Nejen, že podobný pramínek jsem ještě nikdy neviděl. Objevil jsem pramínek, který tvoří potůček. Potůček, který kříží cestu a dále teče z příkrého srázu, ze kterého jsem se před chvilkou kochal vyhlídkou.

V místech, kde potůček stéká po srázu, je již hluboký les. Les, který tvoří spousta mladých rozčepýřených stromků. Výhled do dálky daleké tu není, zato vidět krásný mladý les, který se brzy přihlásí o slovo, i to v těchto místech stojí za vidění. A studánka, která je ze všech mnou objevených studánek nejnetypičtější, rozhodně stojí za návštěvu. A kdo jednou vodičku ze studánky ochutná, ten na její chuť nezapomene. Zda je vodička ze studánky sama o sobě tak chutná, nebo jí báječnou chuť dodává i náročný terén, to vám neštěknu. Na to si musíte přijít sami.

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.