Pramen

 

Dnes vás zavedu k pramenu, který nemá jméno. Nachází se v nádherné přírodě Národního parku Šumava a teče z něj tolik vodičky, že napájí široké daleké okolí.

Tlapkal jsem po zpevněné cestě do mírného kopečka nádhernou přírodou, která se jen tak nevidí. Chvílemi jsem míjel mladé rozčepýřené stromky, chvílemi jsem tlapkal podél malé louky. Příroda, kterou jsem tlapkal, byla tak rozdílná, až mne očadla údivem přecházela.

Tlapkal jsem Národním parkem Šumava a pod fousky si pomrůčoval, jak je tu krásně. Cesta, po které jsem tlapkal, se klikatila hlubokými lesy, které vystřídalo místo, kde už dávno vysoké stromy nejsou. Všude, kam jen očadlo dohlédlo, rostly mladé rozčepýřené stromky. Kde nerostly mladé rozčepýřené stromky, rostly pidi stromky. A kde nebylo po stromcích ani památky, tam byly pařezy schované v trávě. Zkrátka tlapkal jsem přírodou, která je rájem pro mé místní kámoše. A že jich tu žije.

Když jsem míjel husté mladé rozčepýřené stromky, mohl jsem se zaposlouchat do ptačího koncertu. Když jsem tlapkal místy, kde po stromcích nebylo ani památky, větřil jsem kámoše zajochy. V místech, kde se protínal les plných rozčepýřených stromků a místo s pařezy, vysokou trávou či pidi stromky, pořádně jsem očadly prohlížel okolí, zda nenarazím na kámoše divočáka, nebo kámošky srnky.

Tlapkal jsem národním parkem stále po cestě. Byl jsem v místech, kde musí bydlet tolik kámošů, že bych mohl nechtíc nějakého vyrušit. A to jsem nechtěl. Navíc široko daleko neviděl jsem pěšinku, kterou bych mohl prozkoumat. Vše bylo tak nedotčené, že by byla škoda přírodu jakkoli narušit.

Tlapkal jsem stále za famfrňákem. Očadly si prohlížel nádhernou přírodu, ušadly poslouchal větřík ve větvích a zpěv ptáčků. A famfrňák? Ten byl v pohotovosti a neomylně mne vedl za vůní tak úchvatnou, že mne lákala už z dálky.

Protlapkal jsem kolem stromků, protlapkal jsem zatáčkou. Dotlapkal jsem na rovinku a po pravé tlapce zmerčil pěšinku. Zmerčil jsem záhadnou pěšinku a vedle pěšinky zábradlí. Jen jednou jsem se nadechl a ucítil jsem vůni úchvatnější než úchvatnou. V kožíšku jsem ucítil příjemný chlad. V mžiku sedaly tlapky opět do pohybu a už jsem tlapkal po pěšince, s očadly i ušadly v pohotovosti a famfrňákem na stopkách.

Tlapky mne nesly z mírného kopečka. Jen několik málo kroků jsem udělal, když najednou pěšinka skončila. Přímo přede mnou, jen mrňousek od zábradlí, zmerčil jsem malou studánku. Studánku přírodní, obloženou kameny. Všude, kam očadlo dohlédlo, bylo tolik vodičky, že místo svádělo k láznění. Za vodičkou bylo tolik rozčepýřených stromků, že vytvořily mladý hustý les. Les neproniknutelný. Ten správný les pro mé místní kámoše.

To se ví, dál než ke studánce jsem netlapkal. Na to jsem moc opatrný Frája. Ale vodičku ze studánky, tu jsem ochutnal. Ne přímo ze studánky, odkud si jí berou člobrdové. Napil jsem se v místě kousek před studánkou. Člobrdice sice povídala něco o tom, že vodička je jen užitková, ale i tak. Přímo ze studánky nikdy nepiji, to nechávám ostatním.

I přesto, že je pramen označen jako užitkový, stojí za zastavení. Příroda, ve které se nachází, je moc krásná. Pramen najdete po cestě k několika zajímavým turistickým cílům, takže si ani moc nezajdete.

Ptáte se, kam odtud pokračovat? Za mne jednoznačně na Plechý, to je nezapomenutelný zážitek. Výstup však není vhodný pro všechny. Cesta je náročná a místy opravdu nebezpečná. Kdo není v dobré kondici, nebo jde se svištěm, doporučuji vám zastavit se například u Plešného jezírka.  Tam vede cesta, jak říká člobrdice, na pohodu.

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.