Studánka na Alpské vyhlídce

 

Dnes vás zavedu na Alpskou vyhlídku, kterou najdete, jen co by pro kostičku doběhl, od Lipenské nádrže. Na Alpy jsem sice neviděl, ale i tak to byl výlet parádní. Dokonce jsem na místě objevil něco, co bych na vyhlídce nehledal.

Tlapkal jsem hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany. Měkoučká cesta vedla do strmého kopce a mne se tlapkalo, nu jak se tak při náročnějším výstupu tlapká. Co chvilku jsem udělal pár dlouhých skoků, abych mohl dále tlapkat tempem, tlapka tlapku mine. Jen tímto tempem si totiž užiji koncerty kamarádů ptáčků, kteří i v těchto místech pěli koncert, radost je poslouchat.

Tlapky mne nesly výše a výše. Člobrdice se mnou sotva držela krok a co chvíli jsem zaslechl, jak povídá, že už chce být na rovince. To vám štěknu, kamarádi, ono měkoučkou lesní cestou, občas bahnitou, stoupat do prudkého kopce, to dá zabrat nejednomu chlupáčovi. Natož pak člobrdovi, který tlapká po dvou. Jenže já už se vracet nechtěl. Byl jsem neoblomný a pokračoval ve výstupu dál.

Tlapkal jsem stále za famfrňákem. Ušadla si užívala koncert kamarádů ptáčků, očadla si užívala pohled na vysoké stromy, na mechy a krásnou přírodu a famfrňák si užíval vůni lesa. Přesně tu vůni lesa, kterou lesy voní po nedávném dešti. Tlapkal jsem stále kupředu. Tlapka míjela tlapku, když v tom, najednou, zničehonic, uslyšel jsem slovo bůček. To se ví, v mžiku jsem svištěl z kopečka směrem k člobrdici, natěšený na sváču. Jazyk jsem měl na hrudi, chvost se mi vrtěl radostí a já svištěl z prudkého kopce, jak nejrychleji jsem mohl. Jak moc překvapen jsem byl, když se člobrdice s foťákem skláněla nad malou zelenou rostlinkou, kterou jsem jako správný Frája překročil a více si jí nevšímal. Ten překvapený výraz člobrdice, jen co mne uviděla, ten vám ani nedokážu popsat. Ale ano, byl jsem to já, kdo se v zápalu o zdolání tohoto kopce přeslechl a místo buček slyšel bůček. Mělo mi to štěknout, že přeci člobrdice na výlet neponese v batohu bůček a že to slovo znamená něco úplně jiného. Ale jsem za mýlku moc rád, po tomto výšlapu alespoň poznám novou rostlinku. Tedy, rostlinku. Poznám mladý buk, který sotva se vyklube ze semínka, rozhodně nevypadá jako malý stromek.

Jen co jsem měl malý buk v merku, vydal jsem se opět do kopce. Čím déle jsem do kopce stoupal, tím prudší mi přišel. Stromy kolem mne jako by se přestaly měnit, cesta jako by nebrala konce, když v tom, najednou, zničehonic, les jsem měl za chvostem, před sebou jsem měl chaloupku a po levé tlapce rybníček. Rybníček malinký, sotva patrný, ale bystrému tulákovi, bystrému průzkumníkovi, tomu rybníček neunikne.

Jen co jsem rybníček zmerčil, vyrazil jsem kupředu. Únava neúnava, člobrdice nečlobrdice, svištěl jsem k rybníčku s větrem o závod. Těšil jsem se, až se napiji, těšil jsem se, až si odpočinu. Svištěl jsem loukou kupředu. Stačilo mi jen pár rychlých kroků a několik dlouhých skoků, když jsem dosvištěl k rybníčku. Jen co jsem dal kebuli nad vodu, nestačil jsem valit očadla. Vodička v rybníčku byla průzračnější než průzračná, jen na dně rybníčku rostly zelené rostlinky. Ať jsem si rybníček prohlížel sebepozorněji, nikde jsem nezmerčil bahýnko, nikde jsem nezmerčil kamínek. Jediné, co jsem zmerčil, byla průzračná vodička, zelené rostlinky a písek.

Prohlížel jsem si rybníček a nevěřil jsem vlastním očadlům. Takhle čistý rybníček jsem ještě nikdy nezmerčil. Tlapkal jsem pomalu po hrázi, koukal jsem na svůj vlastní odraz na hladině, když jsem došel do místa, kudy do rybníčku přitéká průzračná vodička. Stál jsem na místě, kde místo potůčku je trubka a u trubky hrníčky. Stál jsem u studánky, která vlastně ani studánkou není. Stál jsem u pramene, ze kterého vytéká průzračná a osvěžující vodička. Našel jsem pramen pojmenovaný Alpská vyhlídka.

Jen co se mi název pramene prohnal kebulí, rozsvištěl jsem se na kopeček. Obsvištěl jsem domeček, vysvištěl jsem k turistickému přístřešku, vysvištěl jsem do nejvyššího bodu kopce, ale vyhlídka nikde. Viděl jsem blízké stromy a za stromy oblohu, ale po vyhlídce ani památky. A že bych měl merčit až Alpy, to mi nějak neštymovalo. Viditelnost sice nebyla nejlepší, na obloze si hrál na honěnou Mračoun s Mračounem, ale přes hluboký les bych asi jen těžko až do Alp viděl. Ale kdo ví.

Vyhlídka nevyhlídka, já jsem byl moc rád, že jsem na Alpské vyhlídce objevil rybníček ze všech rybníčků jaké znám nejprůzračnější. Objevil jsem rybníček, který se jen tak někde neobjeví. A i to je parádní objev, co říkáte?

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.