Soutěska lapků

Kraj: Jihočeský 

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.8124422N, 13.9194833E

Soutěsku lapků naleznete zde: https://mapy.cz/s/cubevamuku

Dnes vás zavedu do Soutěsky lapků, do které mne tlapky zanesly při mých toulkách národním parkem Šumava.

Toulal jsem se hlubokým lesem. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, jaké kdy mi v národním parku do kroku pěli. Na obloze zářil kamarád Puňťa, který se co chvíli schoval za naducané bílé mráčky. Les krásně voněl a cesta mi šla krásně od tlapek.

Tlapkalo se mi jedna radost. Tlapka míjela tlapku a měkoučká pěšinka mne vedla hlouběji a hlouběji do lesa. Pěšinka se klikatila mezi stromy. Co chvilku mi toulání zpestřily kořeny, které se zničehonic na pěšince objevily. Toulal jsem se hlubokým lesem a pod fousky jsem si poštěkával, že jsem opět v pohádkovém lese. Tlapkal jsem zaposlouchaný do zpěvu kamarádů ptáčků, pozoroval jsem koberce mechu všude kolem. Tlapkal jsem stále kupředu, když jsem zaslechl kamarády ptáčky, jak si mezi sebou švitoří, že už jsem skoro tam. To se ví, moc velký smysl mi švitoření ptáčků nedávalo. Abych byl upřímný, smysl mi to nedávalo vůbec žádný. Ale znervózněl, to se ví.

Tlapky mne nesly pohádkovým lesem. Čím hlouběji v lese jsem byl, tím více ptáčků mi nad hlavou švitořilo. Čím více ptáčků kolem mne švitořilo, tím nervóznější jsem byl. Už jsem neslyšel pouze švitoření o tom, že už tam budu. Už jsem zaslechl i něco o lapcích a soutěsce.

To už jsem tlapkal nervóznější než nervózní. Očadla jsem měl na stopkách, ušadly jsem se snažil neslyšet. Famfrňák jsem měl v pohotovosti a větřil jsem, zda je vše tak, jak být má. Merčil jsem vysoké stromy kolem sebe, merčil jsem mech i borůvčí. Slyšel jsem šustění větru ve větvích, slyšel jsem švitořící ptáčky. Famfrňák ale žádné nebezpečí nenavětřil. Větřil pouze svěží vůni lesa, hub a vodičky.

Tlapkal jsem stále pomaleji a rozhlížel jsem se čím dál tím více. Pěšinka mne vedla stále kupředu, skoro po rovince. Tlapka střídala tlapku, když se přímo přede mnou, uprostřed pohádkového lesa, objevily obrovské balvany. Balvany, které tvořily soutěsku.

To vám štěknu kamarádi, jak jsem soutěsku zmerčil, byla ve mne malá dušička. Netušil jsem, co mne čeká. Najednou ptáčci přestali švitořit a opět pěli ty nejkrásnější písně, jaké jen pět umí. To mne znervóznělo ještě víc. Ale nejvíc mne znervóznila pěšinka, která mne vedla přímo do soutěsky.

Tlapkal jsem opatrně kupředu. Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine. Čím blíže soutěsce jsem byl, tím pomaleji jsem tlapkal. Čím pomaleji jsem tlapkal, tím naježenější jsem byl. Už jsem byl naježenější než naježený, už jsem tlapkal pomaleji než pomalu. Už jsem byl skoro u soutěsky, když jsem zjistil, že se místo mého pohodového kroku pomalu plazím po zemi.

S bříškem skoro na zemi, dotlapkal jsem k soutěsce. Už jsem byl u prvního balvanu, už jsem byl skoro v soutěsce. Udělal jsem několik plíživých kroků, když jsem byl na krajíčku soutěsky. Vytáhl jsem krk, kebuli jsem opatrně strčil do soutěsky, když v tom najednou zařval pták a já se ták lekl, až jsem vyskočil. Jak jsem vyskočil, celé mé já stálo v soutěsce a přímo přede mnou byl obrovský pařez, jinak nic.

Najednou jsem všude kolem sebe švitoření ptáčků. Švitořili si o tom, že dostali dalšího chlupáče. Švitořili si o tom, že přeci každý ví, že lapkové už se v hlubokých šumavských hvozdech neukrývají.

To vám štěknu kamarádi, mne se ták ulevilo. Chvilku jsem kamarádům ptáčků spílal, ale brzy mi štěklo, že nebýt jich, nezažil bych takové dobrodrůžo. Také mi štěklo, že nesmím dát na vše, co mi ptáčci z větví vycvrlikají.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.