Lipenská víla


Kraj: Jihočeský 


Okres: Český Krumlov


GPS souřadnice: 48.6396361N, 14.1761367E


Lipenskou vílu naleznete zde: https://mapy.cz/s/jutofasujo

 

Dnes vás zavedu na Lipno a ke krásné víle, kterou jsem objevil, jak tancuje nad hladinou vody. To vám štěknu, kamarádi, už mnohokrát jsem o vílách slyšel, ale až nyní jsem jí zmerčil. A byla to opravdu kráska s prazvláštním výrazem.

Jen co jsem vyskočil z Volváka, tušil jsem, že vodička je blízko. Byla cítit úplně všude. Parkoviště neparkoviště, hluboké lesy přede mnou, to mne protentokrát nebralo. Ale vodička, to byla jiná. Jen co se mé tlapky dotkly země, jen co jsem vodičku v kožíšku ucítil, zvednul jsem famfrňák k obloze a zhluboka se nadechl. V mžiku jsem věděl, kudy tudy za super bájo dobrodrůžem.

Volváka jsem nechal za chvostem a podél silnice vyrazil po parkovišti na jeho konec. Tam jsem zmerčil pěšinku užší než úzkou. Jen co jsem zmerčil pěšinku vedoucí z kopečka, zmerčil jsem cestu pod pěšinkou. A za cestou, za vysokými stromy zmerčil jsem to, co můj kožíšek tušil hned, co jsem byl z Volváka venku.

Vyrazil jsem rychleji než rychle. Než se člobrdice zmohla na slovo, už jsem svištěl přes cyklostezku. Než se ségruše vedle člobrdice stihla rozkoukat, ozvalo se mlasknutí a já se čabil ve vodě. V mžiku jsem plaval do útrob Lipna a nic mne nemohlo zastavit. Věděl jsem, že než dojde člobrdice se ségruší k vodičce, já už budu vyčabený.

Plaval jsem do středu Lipna, plaval jsem za kámošem kačerem. Měl jsem radost větší než velkou. A to nejen z vodičky. Byl krásný, skoro letní, den. Puňťa řádil na obloze a celé Lipno zahříval svými paprsky. Kamarádi ptáčci pěli ty nejkrásnější koncerty z blízkých stromů a keřů. A člobrdové na cyklostezce? Ty by jeden pohledal. Vždyť jsem vyrazil pěkně z rána, hned po snídani, abych si mohl Lipno užít se vším všudy, tak, jak to umím jen já.

Jen co se člobrdice objevila u vodičky, svištěl jsem jí přivítat. Po prvním osvěžujícím přitulení, svedl jsem ségruši ke hře a v mžiku jsem byl zpátky ve vodičce. Svištěl jsem u břehu s větrem o závod a se ségruší v kožíšku. Svištěl jsem rychleji než rychle. Když jsem ségruši setřásl, chvilku jsem plaval, abych o chvilku později mohl se ségruší opět čile blbnout. Dělal jsem psí kusy, když jsem o pořádný kus dál zmerčil na vodě něco, co jsem ještě nikdy nezmerčil.

V mžiku bylo po koupání. Jen co jsem zmerčil chodit někoho po vodě, opustil jsem Lipno a rázem jsem svištěl po cyklostezce rychleji než rychle. Za sebou jsem nechával mokrou stopu a nic mne nemohlo zastavit. Svištěl jsem kupředu, s větrem o závod. Vodička ze mne cákala, ušadla mi plápolala na kebuli a chvost se vrtěl radostí. Přesvištěl jsem přes mostek, pozdravil jsem vodníka, sedícího u potůčku po mé pravé tlapce a svištěl jsem dál.

Jen co mi doštěklo, že jsem zdravil vodníka, zarazil jsem se. Vždyť vodníci přeci nejsou a já jednoho zmerčil. Dokonce jsem ho i pozdravil. V mžiku jsem se otočil a svištěl zpátky k vodníkovi. Svištěl jsem rychleji než rychle, zpátky do míst, kdy pod cyklostezkou teče potůček. Jen několik dlouhých skoků mi stačilo, a byl jsem u vodníka. Seděl si tak pod stromkem a ani se nehnul. Tlapkal jsem k vodníkovi blíž a zmerčil jsem posezení. Přetlapkal jsem potůček, užuž jsem se vodníka málem dotýkal, když jsem zjistil, že je dřevěný. To vám štěknu, kamarádi, mne se ták ulevilo. V mžiku jsem se vrátil na cyklostezku a svištěl dál, kupředu, k prazvláštní osobě pochodující po hladině vodičky.

Prosvištěl jsem zatáčkou, vysvištěl jsem malý kopeček. Jen co jsem po pravé tlapce zmerčil kamennou zídku, po levé tlapce jsem zmerčil pěšinku. Pěšinku vedoucí z prudkého srázu. Pěšinku v mžiku končící ve vodičce. Za pěšinkou zmerčil jsem kameny mezi vodičkou. A za kameny, v celé své kráse, zmerčil jsem vílu.

To vám štěknu, kamarádi, stála přede mnou v celé své kráse a vypadalo to, že chodí po vodičce. Stála přede mnou a vůbec si mne nevšímala. Stála na vodičce a koukala, co se děje pod hladinou.

Stál jsem na místě a valil očadla. Prohlížel jsem si krásnou vílu, vílu, která se ani nehne. V tu chvíli mi to doštěklo. Stál, jsem u Lipenské víly. Víly, které není třeba se bát.

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.