Kaple

Kraj: Jihočeský 

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.8172022N, 13.9127228E

Skalní útvar Kapli naleznete zde: https://mapy.cz/s/peleloretu

Dnes vás zavedu ke skalnímu útvaru Kaple, který jsem objevil v hlubokých lesích národního parku Šumava.

Tlapkal jsem hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké jehličnany, které doplňovaly mladé rozčepýřené stromky. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně, les krásně voněl a mne se tlapkalo, jedna radost. Jakpak by se mi také takhle krásně netlapkalo, když na mne co chvilku z oblohy mrknul kamarád Puňta. A když jsem netlapkal ve stínu vysokých stromů, dokonce mne občas pohladil svými hřejivými paprsky.

Tlapky mne nesly úzkou klikatící se pěšinkou a já mnohdy neviděl dál jak na dva kroky. Tlapkal jsem pomalu a obezřetně po boku člobrdice a dával jsem obrovský pozor, kam šlapu. Tlapkal jsem z mírného kopečka pěšinkou, na které byla spousta kořenů. Kde nebyly kořeny, byly malé kamínky. A po těch mi tlapky klouzaly, až jsem se mnohdy bál.

Tlapkal jsem pomalu a opatrně stále kupředu. Tlapka míjela tlapku a hluboký les neměl konce. Už jsem si myslel, že mne nic nepřekvapí, když se mírný kopeček změnil v prudší sráz. Tehdy skončil hluboký les a přímo přede mnou objevila se skála. Vysoká hubená skála, kterou bych v místě rozhodně nehledal.

Jen co jsem skálu zmerčil, posadil jsem se, abych nabral síly. Věděl jsem, že tento průzkum nebude snadný. Vždyť skála byla ták vysoká. Ale já měl štěstí, byl jsem v místě, kde mi ještě ležela u tlapek.

Plný nových sil vydal jsem se z kopečka. Vrchol hubené skály jsem měl v merku. Jak jsem se ke skále blížil z prudkého kopečka, prohlížel jsem si její krásu do nejmenší detailů. Po několika málo krocích z kopečka mi štěklo, že skála vypadá jako pořádný zub. Když jsem ke skále dotlapkal, už mi připomínala děravý zub. Uprostřed vysoké hubené skály, za kobercem z borůvčí, zmerčil jsem ve skále puklinu, která nebyla cestou vůbec vidět.

Jen co jsem puklinu zmerčil, vydal jsem se na průzkum. Utlapkal jsem několik dlouhých kroků skrz borůvčí, natáhl jsem krk a zhluboka jsem zavětřil. Žádné nebezpečí jsem nenavětřil, žádné nebezpečí jsem nezmerčil, tak jsem mohl strčit kebulínu do útrob pukliny.

Jak jsem kebulínu do pukliny strčil, naježil se mi kožíšek. Z pukliny na mne zavanul studený vzduch a očadla zmerčila něco, co už dlouho nezmerčila. V puklině nevelké, kterou jsem zmerčil na hubené skále, zmerčila očadla tmu tmoucí. Tmu ták tmoucí, že se mi v ní ztratil i můj vlastní famfrňák.

V mžiku jsem kebulínu z pukliny vystrčil na světlo světa. V tu chvíli jsem zmerčil svůj věrný černý famfrňák. Koukal jsem na famfrňák a měl jsem ták velkou radost že se mi neztratil ve tmě tmoucí, že jsem si mohl radostí uvrtět chvost.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.