Pomník Adalberta Stiftera

 

Dnes vás zavedu k pomníku Adalberta Stiftera a na vyhlídku Lipno, kterou najdete, jen co by pro kostičku doběhl, od pomníku.

Tlapkal jsem kamenitou cestičkou mezi mladými rozčepýřenými stromky. Co chvilku jsem minul vysoký pařez, co chvilku jsem přetlapkal lávku. Tlapky mne nesly z mírného kopečka, který přecházel v prudší sráz. Čím prudší sráz byl, tím více sněhu na cestičce bylo. Čím více sněhu na cestičce bylo, tím hůře se mi tlapkalo. Čím hůře se mi tlapkalo, tím více jsem si užíval chvíli tady a teď.

Užíval jsem si nádhernou barevnou přírodu, užíval jsem si zpěv kamarádů ptáčků. A když se na obloze objevil kamarád Puňťa, užíval jsem si jeho teplých paprsků ve svém kožíšku.

Tlapkal jsem s radostí v kožíšku, užíval si chvíli tady a teď a kebulí mi svištěla otázka, co se mi v tomto místě líbí nejvíc. Jak se mi tato otázka do kebule dostala, to vám neštěknu. Co vám však štěknout mohu je, že odpověď mi neštěkla. Vždyť jsem byl v nádherné přírodě v nádherný den. Vše tu bylo tak krásné, pro mne nezvyklé a neokoukané. Jak bych si z této krásy měl vybrat, co se mi tu líbí nejvíc?

Tlapka střídala tlapku, strom míjel strom. Protlapkal jsem tolik zatáček, že bych je nespočítal. Zamyšlen a zakoukán do nádherné přírody jsem protlapkal zatáčkou, když v tom, najednou, přímo přede mnou, stála obrovská socha. Co socha. Přímo přede mnou, v dáli ne moc daleké, stál obrovský sloup. Sloup, který byl vyšší než nejvyšší okolní stromy. Sloup tak velký, že nemohl zapadnout do okolní krajiny.

Jen co jsem sloup uviděl, tlapky se daly do pohybu a já svištěl z prudkého kopce rychleji než rychle. Tlapka střídala tlapku, míjel jsem strom za stromem. Míjel jsem pařezy, míjel jsem mladé rozčepýřené stromky. Prosvištěl jsem zatáčkou a v mžiku jsem byl u něj. U sloupu, u kterého mi kebule nebrala, kde se tu vzal.

Jen co jsem ke sloupu dosvištěl, začal jsem s důkladným průzkumem. Objevil jsem tabulku, objevil jsem nápis vytesaný do kamene. Jak jsem tak tlapkal kolem sloupu, přímo přede mnou, jen pár krůčků od sloupu, se les, ve kterém jsem dosud byl, rozestoupil a já nestačil valit očadla. Koukal jsem do dálky daleké. Merčil jsem hory blízké i vzdálené, merčil jsem jezírko pod horou. Merčil jsem lesy a louky, merčil domky.

Jen co ke mne dorazila člobrdice, pověděla mi, že jsem objevil pomník spisovatele Adalberta Stitera, který tu postavil mezi lety 1876-1877 pan Adolf Palaczek a jeho čtyři pomocníci. A hned za pomníkem jsem objevil vyhlídku Lipno. Proč Lipno, to mi kebule dodnes nebere. Ne, že by z vyhlídky Lipno vidět nebylo, ale Plešné jezero, to je vidět mnohem lépe.

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.