Plavební tunel

Kraj: Jihočeský 

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.8187508N, 13.8732367E

Horní portál tunelu naleznete zde: https://mapy.cz/s/lebemaceze

Dnes vás zavedu k plavebnímu tunelu na Schwarzenberskému plavebním kanálu, který jsem objevil při svých toulkách Šumavou.

Jen co jsem vyskočil z Volváka nestačil jsem valit očadla. Stál jsem parkovišti uprostřed hlubokého lesa. Přímo přede mnou, jen pár kroků ode mne, zmerčil jsem tunel starší než starý. To vám štěknu kamarádi, já byl tak překvapen, že jsem ani nečekal na člobrdici a vyrazil jsem na průzkum místa jen mrňousek od Volváka. Přesvištěl jsem parkoviště rychleji než rychle a než bys pro kostičku doběhl, byl jsem na místě.

Dosvištěl ke stavbě tajemnější než tajemné a starší než staré. Stál jsem před tunelem, poslouchal jsem zurčení vodičky a pod fousky jsem si poštěkával, kde jen se tu tunel vzal.

Pomalu a obezřetně vydal jsem se na průzkum tunelu. Přetlapkal jsem dřevěnou lávku, protlapkal jsem vchodem a než jsem se ocitl ve tmě černější než černé, zastavila mne mříž.

Co vám budu štěkat kamarádi, kdyby mne mříž nezastavila, tlapkal bych vodičkou tunelem až na jeho konec. Zjišťoval bych kudy tunel vede, kdo v tunelu bydlí a spoustu dalších důležitých informací. Ale mříž mi mé plány překazila. Odkud přichází světlo v tunelu, to jsem však zjistit musel.

Vrátil jsem se k člobrdici a k mému velkému překvapení jsem zjistil, že je připravená na cestu. Vydal jsem se pěšinkou nad tunelem a než jsem se nadál, ocitl jsem se v hlubokém lese ve stínu vysokých stromů a přímo přede mnou stála stavba tajemnější než tajemná.

Během chvilky jsem narazil na další stavbu starší než starou. Narazil jsem na další stavbu z kamení a k mému nemilému zjištění s opět zamřížovaným vstupem.

Mříží jsem se nedal odradit. Jen co jsem měl stavbu v merku, vydal jsem se měkoučkou pěšinkou dál. Svištěl jsem ve stínu vysokých stromů, míjel jsem houbu za houbou. Do kroku mi pěli kamarádi ptáčci krásné písně a Puňťa se pomalu začal ukazovat na obloze.

Svištěl jsem po měkoučké pěšince kupředu, přímo za famfrňákem. Větřil jsem vůni lesa, poslouchal jsem zpěv kamarádů ptáčků a než jsem se nadál, už jsem svištěl z prudkého srázu do míst, kam mne pěšinka vedla.

Sesvištěl jsem ze srázu ani nevím jak. Najednou jsem stál pod prudkým kopcem a nestačil valit očadla. Všude kam očadlo dohlédlo, byly kameny porostlé mechem. Po mé pravé tlapce zmerčil jsem potůček s troškou vodičky. Přímo přede mnou rýsovalo se něco, co jsem nepoznával.

Stál jsem na místě a valil jsem očadla. Kamarád Puňťa byl tak nízko, že mi ukazoval a zároveň ukrýval neznámé místo. Připadal jsem si jako v pohádce. Jenže v jaké? V pohádce dobré či špatné? To jsem netušil.

S trpělivostí mne nevlastní a zvědavostí mi vlastní, čekal jsem na místě na člobrdici a ani jsem se nehnul. Jen očadly jsem bloudil po okolí a prohlížel si nádhernou přírodu, která se nevidí každý den.

Netrvalo dlouho a připojila se ke mne člobrdice. Nejdříve se rozkoukávala, pak koukla na mne a mne bylo jasné, že se jde na průzkum. Pomalu, tempem tlapka tlapku mine, tlapkal jsem po boku člobrdice kupředu.

Paprsky kamaráda Puňti mne stále oslňovaly, ale já se pomalu rozkoukával. Čím blíže tajemnému místu jsem byl, tím více detailů se mi odkrývalo. Zmerčil jsem věžičku, zmerčil jsem další věžičku. Už jsem viděl ve světle tmu, když jsem dotlapkal na místo, kde vysoký kopec zastínil kamaráda Puňťu a já zmerčil něco, co jsem jaktěživ nezmerčil.

Přímo přede mnou, v dáli nedaleké, vyrostla přede mnou stavba pohádkovější než pohádková. Dvě věžičky uprostřed kopce strážily obrovský tunel. Zmerčil jsem malé výklenky, zmerčil jsem kamenné zdobení. Zmerčil jsem Horní portál tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu.

To vám štěknu kamarádi, podobné místo jsem ještě nikdy neobjevil. Jen málokdy zmerčím pohádkovou stavbu a tou Horní portál tunelu opravdu je. Příroda kolem je jako z pohádky a dílo člověka postupně dotvořila k obrazu svému. A povedlo se jí to na výbornou. Až se proto vydáte v mých stopách a budete se toulat Šumavou, nezapomeňte se tu zastavit. Opravdu to stojí za to.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.