Lipenská víla

Kraj: Jihočeský 

Okres: Český Krumlov

GPS souřadnice: 48.6396361N, 14.1761367E

Lipenskou vílu naleznete zde: https://mapy.cz/s/jutofasujo

Dnes vás zavedu k Lipenské víle, u které jsem se zastavil na kus štěku při svých toulkách Šumavou.

Byl krásný den. Na obloze zářil kamarád Puňťa a svými paprsky zahříval zem. Co chvilku se vedle Puňti objevil bílý mráček, který se snažil Puňťu zastínit. Ale Puňťa se nedal. Zářil z oblohy a dělal den krásnější než krásný.

Toulal jsem se Šumavou a pod fousky si poštěkával, jak je tady krásně. Ať jsem se vydal z penzionu kamkoli, čekala mne cesta nádhernou přírodou. Mohl jsem tlapkat do mírného kopečka a pokračovat do výšin. Mohl jsem také tlapkat z kopečka a zamířit k vodičce. A že vodičky za humny bylo, to vám asi štěkat nemusím. Vždyť z terasy penzionu je jí měl jako na tlapce.

S Puňťou na obloze, s člobrdicí po boku, vydal jsem se do kopečka. Svištěl jsem po louce, dělal jsem psí kusy, a když byla člobrdice připravená k dalšímu výstupu, fofrnicky jsem změnil směr a než stihla cokoli říci, už jsem svištěl měkoučkou lesní cestou z kopečka, vstříc spoustě vodičky.

Svištěl jsem z kopečka rychleji než rychle. Míjel jsem smrček za smrčkem, za tlapkami se mi prášilo a já svištěl kupředu s větrem o závod a s radostí v kožíšku. Svištěl jsem stále za famfrňákem, jen chvilkami jsem se zastavil. Musel jsem přeci počkat na člobrdici. Čekání však nikdy nebylo dlouhé a já si tak tak stihl přečíst vzkazy od místních kámošů.

Než jsem se nadál, byl jsem u silnice. Počkal jsem na člobrdici, nechal jsem se převést na druhou stranu a v mžiku jsem opět svištěl s radostí v kožíšku, tentokrát už po zpevněné cestě.

Po zpevněné cestě jsem svištěl jen chvilku. Jen několik rychlých kroků jsem usvištěl a byl jsem na cyklostezce. Jen několik dlouhých skoků jsem skočil a byl jsem ve vodičce. Byl jsem po kotníky v super bájo vodičce a svištěl jsem podél břehu tam a zase zpátky. Když jsem zmerčil kačera nedaleko od břehu, plaval jsem za ním na kus štěku. Když jsem zmerčil ve vodičce klacík, sebral jsem ho a vynesl na břeh.

Jak dlouho jsem dělal ve vodičce psí kusy, to vám neštěknu. Najednou mi zakručelo v bříšku a mne štěklo, že je čas vyrazit na pořádnou baštu. Jenže kam, to jsem nevěděl. Stál jsem na břehu a kebulí se mi honila myšlenka za myšlenkou. Přesně jsem věděl, co bych zbaštil, ale kde bych to zbaštil, na to kebule ne a ne přijít. Jak jsem tak stál a přemýšlel, štěklo mi, že jen mrňousek ode mne stráží Lipno Lipenská víla.

Jen co jsem si vzpomněl na kámošku vílu, kopnul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle na kus štěku. Chvilku jsem svištěl po cyklostezce, chvilku jsem svištěl vodičkou. Prosvištěl jsem několik zatáček, pozdravil se s vodníkem a než jsem se nadál, zmerčil jsem jí.  Stále stála na svém místě a shlížela na vodičku. Stála jen mrňousek ode mne. Byla jen pár krůčků přede mnou má dobrá kamarádka Lipenská víla.

To vám štěknu kamarádi, jak jsem Lipenskou vílu zmerčil, úplně jsem na prázdné bříško zapomněl. Seděl jsem jí po boku a bavili jsme se o všem možném, když se ozvalo zahřmění. Ale nebyli to kámoši Mračouni na obloze, které bych na kusu štěku přehlédl. Bylo to mé bříško. Jen co zahřmění víla zaslechla, poslala mne do nedalekého Frymburku na prima baštu. A že bašta stála za to, to si můžete písknout.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.