Kříž Maria Weissenberger – 1905 verunglückt

Kraj: Jihočeský 

Okres: Prachatice

GPS souřadnice: 48.7694736N, 13.8618458E

Kříž Maria Weissenberger – 1905 verunglückt nejdete zde: https://mapy.cz/s/rekobakoba

Dnes vás zavedu ke kříži Maria Weissenberger – 1905 verunglückt, který jsem objevil mezi kopečky při mých toulkách Šumavou.

Tlapky mne nesly hlubokým lesem. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly majestátní stromy. Pod majestátními stromy jsem merčil keře, mech a kamení. Ušadla poslouchala koncert kamarádů ptáčků a famfrňák si užíval báječnou vůni lesa. Tu vůni, kterou les voní pouze v první krásné jarní dny.

Tlapkalo se mi, jedna radost. Tlapka střídala tlapku. Tlapkal jsem kamenitou cestou do mírného kopečka, když se mi cesta zničehonic schovala pod přívalem vodičky. Kde ta se tu vzala, to mi bylo záhadou. Kebule mi nebrala, proč se vodička valí po mé cestě, ale celé mé já bylo spokojeno. Jakpak by také ne. Vždyť vodní cestou netlapkám denně. Navíc na obloze zářil kamarád Puňťa a já věděl, že když vodičkou potlapkám, člobrdice se zlobit nebude.

Tlapkal jsem vodičkou do mírného kopečka. Čím déle jsem tlapkal, tím byl kopeček prudší. Čím prudší kopeček byl, tím více vodičky po cestě teklo. Čím více vodičky po cestě teklo, tím hůře se mi tlapkalo. Najednou, zničehonic, potůček odbočil a já tlapkal suchou cestou, stejně jako člobrdice.

Tlapka střídala tlapku, strom míjel strom. Netrvalo dlouho a dotlapkal jsem na místo, kde se příroda jako mávnutím kouzelného proutku změnila. Ta tam byl les porostlý majestátními stromy. Ta tam byla cesta schovaná v potůčku. Ta tam byly obrovské balvany na cestě. Ta tam byl les, který hrál všemi odstíny zelené, hnědé a šedé. Najednou jsem stál v lese, který hrál všemi barvami. Vysoké stromy nahradily stromky mladé, rozčepýřené. Mech se střídal s vřesem a borůvčím. Kamenitou cestu nahradila uzounká pěšinka, vedoucí mezi placatými balvany.

Kopec, do kterého jsem dosud tlapkal, se také změnil. Z kopce se stal krpál. Už to nebyl příjemný výstup. Nyní to byl výstup, který celému mému já dával pořádně zabrat.

Tlapka střídala tlapku. Strom střídal strom. Obtlapkal jsem několik spadlých stromů, obtlapkal jsem několik velkých pařezů, když jsem se otočil, abych se podíval, kde mám člobrdici. To, co jsem uviděl, to se často nevidí.

Koukal jsem do dálky daleké. Merčil jsem šumavské kopce blízké i vzdálené. Merčil jsem louky i lesy. A uprostřed vší té nádhery, zmerčil jsem vodičku. Vodičku, které bylo více než hodně. Zmerčil jsem Lipno, vodní nádrž, která je vidět snad ze všech šumavských hor a kopců.

Než jsem se dokochal parádním výhledem, připojila se ke mne člobrdice. Zamával jsem výhledu chvostem na rozloučenou a pokračoval ve stoupání dále.

Netrvalo dlouho a příroda kolem mne se opět změnila. Ta tam byl les, kde jsem vídal rozčepýřené stromky. Ta tam byla pěšinka mezi placatými balvany. Najednou jsem se ocitl v místě, kde se mi pěšinka skoro ztratila z dohledu. Všude, kam očadlo dohlédlo, byly obrovské balvany. Mezi balvany byly obrovské díry. Byl jsem v místě, kde by stromek jeden pohledal, ale spadlých stromů bylo na místě tolik, že by je jeden nespočítal. A ta vyhlídka, co stromky nahradila, ta byla.

Merčil jsem kopce vyšší než vysoké, merčil jsem rovinku jen mrňousek nade mnou. Merčil jsem krpál, který k rovince vede. Jen co jsem zmerčil rovinku, vydal jsem se kupředu. Skákal jsem z kamene na kámen, snažil jsem se nezapadnout do díry. Jen jednou mi tlapka podjela a já skončil v díře. A jak špatně se mi z ní dostávalo.

Skákal jsem z kamene na kámen a viděl se na rovince. Tak moc jsem se viděl na rovince, že jsem ztratil i poslední známky pěšinky, které mne dosud kupředu vedly. Nyní jsem jen skákal z kamene na kámen a doufal, že už brzy budu na rovince rovnější než rovné. Na rovince, kde si po náročném výstupu odpočinu.

Skákal jsem z kamene na kámen, koukal jsem si pod tlapky, když v tom, zmerčil jsem něco, co jsem mezi kameny nečekal. Jen mrňousek ode mne, mezi balvany různých velikostí, objevil se křížek. Křížek s malou stříškou a cedulkou.

To se ví, vydal jsem se e křížku. Přeskočil jsem několik balvanů a už už jsem byl v cíli, když jsem slyšel z dáli člobrdici jak volá, abych zastavil. Zastavil jsem na poslední chvíli. Já, šikula první veliký, tak moc jsem se soustředil na křížek, že jsem přestal sledovat cestu. Člobrdice mne zastavila na poslední chvíli. Jen pár kamenů přede mnou bylo, ale těch mezer, do kterých jsem mohl zahučet, těch bylo nespočítaně.

To vám štěknu, kamarádi, až ke křížku jsem nedotlapkal. Prohlédnul jsem si jej z dálky, z místa, kde to pro mne bylo bezpečné. Zato člobrdice, ta až ke křížku došla. Kudy, to je mi dodnes záhadou. Ale ani já jsem o nic nepřišel. Já jsem se pokochal vyhlídkou parádnější než parádní.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.