Kaskáda na Jezerním potoce

 

Kraj: Jihočeský 

 

Okres: Prachatice

 

GPS souřadnice: 48.7982550N, 13.8742989E

 

Kaskádu na Jezerním potoce naleznete zde: https://mapy.cz/s/gumunoteda

 

Dnes vás zavedu ke kaskádě na Jezerním potoce, kterou jsem objevil při svých toulkách Šumavou. A abych vám pravdu štěkl, než jsem ke kaskádě dorazil, pořádně jsem se bál. Asi jako mnoho člobrdů, kteří kaskádu jen tak minou, aniž by zjistili, co je tak vyděsilo.

Tlapkal jsem zpevněnou cestou mezi šumavskými kopci. Co chvilku jsem tlapkal do kopečka a kochal jsem se výhledy, co chvilku jsem tlapkal z kopečka a prohlížel si okolí. Zpevněnou cestu jsem neopouštěl a pěšinky jsem nezkoumal. Podle člobrdice by to mohlo být hodně nebezpečné.

Když jsem tlapkal do kopečka, míval jsem svět jako na tlapce. Merčil jsem vrcholy, merčil jsem hluboké lesy a merčil jsem paseky, kde ještě nedávno stál hluboký les. Co mne však děsilo ze všeho nejvíc, byl vrchol Plechý. Čněl do dálky daleké a sváděl k návštěvě. Ale já jsem byl poučen z jara. Kdykoli jsem tak Plechý spatřil, pověděl jsem mu, že tentokrát už mne nesvede, že jednou mi to stačilo. Vždyť Šumavou se dá toulat krásně na pohodu, nemusí se objevovat plížením a plazením.

Když jsem tlapkal z kopečka, užíval jsem si blízkou přírodu. Co chvilku jsem tlapkal hlubokým lesem, kde mi do kroku pěli kamarádi ptáčci ty nejkrásnější písně. Co chvilku jsem tlapkal místy, kde mi po jedné tlapce rostl mladý les a po tlapce druhé vysoká tráva. V těchto místech jsem několikrát zmerčil tajemnou pěšinku, která sváděla k průzkumu. Ale já jsem se nedal. Věděl jsem, že tady bych mohl narazit na místního kámoše. A to já bych nerad. Vždyť na nezvanou návštěvu se nechodí a já bych na ní navíc dorazil v době, kdy mí místní kámoši obvykle chrapouňují. Raději jsem se proto držel na cestě a objevoval Šumavu zpovzdálí.

Než jsem se nadál, zpevněná cesta se změnila v kamínkovou. Cesta do kopečka i z kopečka byla tatam a já tlapkal po rovince. Po mé pravé tlapce mne doprovázel potůček, který krásně zurčel. Za potůčkem byl hluboký les, odkud se ozýval zpěv mých kamarádů ptáčků. Byl jsem v místě, kde hluboký les nestíní cestu a mohl jsem si užívat hřejivé paprsky kamaráda Puňti ve svém kožíšku, stejně jako vlahý větřík, který mne co chvilky počechral vyhřátý kožíšek.

Tlapkalo se mi, jedna radost. Místo po kamínkové cestě jsem tlapkal trávou, která rostla v cestě a mezi cestou a potůčkem. Užíval jsem si chvíli tady a teď, užíval jsem si vše, co mi místo nabízelo. Užíval jsem si i přítomnost člobrdice, která se celou cestu usmívala. Usoudil jsem proto, že tentokrát jsem jí zavedl na místo krásnější než krásné. Na místo, které je ták různorodé a zároveň se ničím neruší. Dokonce jsem si užíval i kolisty, kteří kolem mne co chvilku prosvištěli a bystrými oky pozorovali, zda dále pokračují sami. Proč to dělali, to je mi dodnes záhadou. Vždyť když nemusím, tak neutíkám. A za kolistou tuplem ne. Jó, svištění po pěšinkách, to je něco jiného. A ani tehdy se nikam neženu. To si svištím svým tempem a pozoruji okolí.

S kebulí plnou myšlenek tlapkal jsem dál. Co chvilku jsem se nechal předjet kolistou, co chvilku jsem se nechal pohladit od člobrdice. Cesta mi šla ták krásně od tlapek že než jsem se nadál, dotlapkal jsem k mostku. K mostku, kde teklo tolik vodičky, že jsem nestačil valit očadla.

Stál jsem na mostku a valil jsem očadla. Užuž jsem se merčil ve vodičce, ale nešlo to. Proud tu byl ták silný a potůček hluboký, že by byl nerozum do něj hupsnout. Opustil jsem proto mostek hned co jsem jej měl v merku a vydal se kamenitou cestou z mírného kopečka dál.

Tlapkal jsem kamínkovou cestou mezi lesem, poslouchal zurčení potůčku a zpěv kamarádů ptáčků. Protlapkal jsem mírnou zatáčkou, když se zvuky lesa změnily. Tentam byl zpěv kamarádů ptáčků, o slabém zurčení vodičky jsem si mohl nechat jen zdát. Najednou byl kolem mne takový rachot, že jsem se začal bát. Nikdy jsem nic podobného nezaslechl, nikdy jsem nic podobného nezmerčil. Byl jsem v nádherné přírodě, ale ten hluk.

Hodil jsem očadlem na člobrdici a přemýšlel kudy dál. Vracet zpátky se mi nechtělo, ale jinam než kupředu jsem tlapkat nemohl.

Naježil jsem kožíšek, vztyčil jsem kebuli a kroky rozvážnějšími než rozvážnými vydal jsem se kupředu. Tlapkal jsem tempem tlapka tlapku mine. Očadla, ušadla i famfrňák jsem měl v pohotovosti. Chvostem jsem si nevrtěl. Ten se jen nesl.

Tlapkal jsem napjatější než napjatý. Kam, to jsem netušil. Tlapkal jsem z mírného kopečka. Čím déle jsem tlapkal, tím byl rachot hlasitější. Čím byl rachot hlasitější, tím naježenější byl můj kožíšek. Když už jsem měl kožíšek naježenější než naježený, zmerčil jsem po mé levé tlapce písčitou pěšinku. Pěšinku vedoucí do neznáma.

Stlapkal jsem z kamenité cesty a obezřetně tlapkal pěšinkou. Čím déle jsem pěšinou tlapkal, tím byl rachot hlasitější. Najednou, zničehonic, mírné klesání skončilo a já sesvištěl z prudkého srázu. Pod srázem jsem zmerčil něco, co mi vyrazilo dech.

Přímo přede mnou, jen pár krůčků ode mne, zmerčil jsem vodopád. Vodopád, přes který padala průzračná vodička. Zmerčil jsem místo, které mne děsilo už z dálky. Zmerčil jsem místo krásnější než krásné. Zmerčil jsem kaskádu na Jezerním potoce.

To vám štěknu kamarádi, jen co jsem vodopád zmerčil, radostně jsem si povyskočil. Zmerčil jsem místo krásnější než krásné a po strachu nebylo ani památky. Objevil jsem místo které mne naučilo, že i když mám z něčeho strach, může mne čekat něco krásného. Inu Šumava je Šumava, tady opravdu jeden nikdy neví kam ho tlapky zanesou.

 

Tip na ubytování

 

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.