Kaple Panny Marie Bolestné

Kraj: Jihočeský 

Okres: Český Krumlov

GPS souřadnice: 48.6572072N, 14.1787711E

Kapli Panny Marie Bolestné naleznete zde: https://mapy.cz/s/kuvonuzova

Dnes vás zavedu ke kapli Panny Marie Bolestné, kterou jsem objevil při svých toulkách Šumavou. Vlastně jsem jí málem neobjevil, ale štěstí mi přálo a kaple se mi ukázala v pravou chvíli.

Tlapkal jsem kamenitou lesní cestou z mírného kopečka. Všude, kam očadlo dohlédlo, rostly vysoké stromy. Pod stromy jsem co chvilku zmerčil mech, borůvčí a pořádný balvan. Z korun stromů se ozýval zpěv kamarádů ptáčků, kteří mi pěli do kroku ty nejkrásnější písně, a mne se toulalo jedna radost.

Toulal jsem se hlubokým lesem, užíval si přírodu a kebulí se mi honily myšlenky na kamaráda Puňťu. Byl ták krásný den, ale Puňťa na obloze chyběl. Je pravda, že na mne občas vykouknul, ale opravdu jen občas. Zato chladný podzimní větřík, ten mi kožíšek počechral každou chvilku.

Tlapky mne nesly z mírného kopečka cestou, na níž se postupně napojovaly další a další cesty. Pěšinku, tu jsem cestou nezmerčil. Zato nových cest, těch bylo. Nejednou jsem se měkoučkou lesní cestou vydal do mírného kopečka, ale když jsem zjistil, že mne člobrdice nenásleduje, vrátil jsem se na kamínkovou cestu.

Tlapky mne nesly kamínkovou cestou stále kupředu. Protlapkal jsem mnoho zatáček, když jsem jen mrňousek před sebou zmerčil oblohu modřejší než modrou. Stromy byly tentam, ale obloha, ta byla všude.

Jen co jsem zmerčil konec lesa, kopnul jsem do vrtule a svištěl rychleji než rychle kupředu, přímo za famfrňákem. Prosvištěl jsem sotva znatelnou zatáčkou, prosvištěl jsem mezi posledními stromy a najednou jsem svištěl loukou a svět jsem měl jako na tlapce.

Svištěl jsem kupředu s radostí v kožíšku. Svištěl jsem z kopečka, když se pod oblohou objevily kopečky. A pod kopečky, to bylo něco. Všude, kam očadlo dohlédlo, byla vodička. Na vodičce plulo několik lodí a lodiček.

Jak jsem zmerčil parádní výhled, tlapky se zastavily a já se kochal. Užíval jsem si svět jako na tlapce, užíval jsem si větřík v kožíšku. Jak jsem si tak užíval chvíli tady a teď štěklo mi, že mi k úplnému štěstí něco chybí. A tím něčím byla člobrdice. Jak jsem vysvištěl z lesa, jak jsem zmerčil výhled parádnější než parádní, svištěl jsem kupředu a na člobrdici jsem dočista zapomněl.

V mžiku jsem byl na tlapkách. Rychle jsem se otáčel a celé mé já se dávalo do pohybu, když v tom, najednou, přímo přede mnou na konci louky těsně před lesem, zmerčil jsem kapli větší než velkou a parádnější než parádní. Zmerčil jsem kapli Panny Marie Bolestné. Ale člobrdici, tu jsem nezmerčil.

Výhled nevýhled, kaple nekaple, svištěl jsem cestou zpátky k lesu. Od tlapek mi odlétala travička, ušadla mi plápolala na kebuli a já svištěl kupředu s větrem o závod. Probíhal jsem kolem kaple, už jsem byl skoro v lese, když jsem zaslechl své jméno. Hodil jsem očadlem doleva, do míst odkud se mé jméno ozvalo, a nestačil jsem valit očadla. Na houpačce jen mrňousek od kaple, zmerčil jsem člobrdici jak na mne trpělivě čeká.

To vám štěknu kamarádi, mne se ták ulevilo. Člobrdice byla na světě a vůbec se nezlobila, že jsem jí cestou zapomněl. Nebo jsem jí nezapomněl a zapomněla se sama? Kdo ví.

Po boku člobrdice vydal jsem se ke kapli. Tlapkal jsem po boku člobrdice, vrtěl jsem si chvostem a byl jsem rozhodnutý, že už si budu dávat na člobrdici pořádný pozor. Vždyť co kdyby se mi  náhodou někde ztratila? Vždyť by se nemusela najít. A kdyby vzala mapu do ruky, to by mohlo být dobrodrůžo. Kde jen já bych jí pak hledal, kdo ví.

Tip na ubytování

Když se vydáte v mých stopách kamarádi a budete hledat ubytování, vřele vám doporučím Penzion Kobylnice. Byl jsem tam již podruhé a opět to bylo super. Chlupáči jsou v penzionu vítáni a dostane se jim skvělého přivítání. Pro sviště je u penzionu krásné dětské hřiště. A dospělé člobrdy určitě potěší výhled na Lipno z terasy pokoje. Do přírody je to z penzionu jen pár kroků a do víru velkoměsta také. Takže za mne skvělá dovolená pro celou rodinu i partu přátel.